Jak se od 1. 1. 2026 změnilo rodinné právo

12. 01. 2026

Od 1. ledna 2026 nabyla účinnosti rozsáhlá novela, která výrazně proměnila praktické fungování rodinného práva, zejména v oblasti rozvodů, úpravy poměrů nezletilých dětí, výživného a soudních postupů. Nejde jen o kosmetické úpravy terminologie; změna se promítá do samotné logiky řízení, do očekávání kladených na rodiče i do způsobu, jak soudy pracují s konfliktem mezi rodiči po rozchodu. 

Jednou z nejvýznamnějších změn je zjednodušení rozvodového procesu. Dosavadní praxe, kdy se zpravidla nejprve samostatně rozhodovalo o poměrech dítěte pro dobu po rozvodu a teprve následně o rozvodu samotném, byla nahrazena koncepcí, která umožňuje spojit tyto otázky do jednoho řízení. Praktický dopad je zásadní: méně procesních kroků, menší časová i psychická zátěž pro rodinu a větší šance na rychlejší uzavření celé situace. Zároveň se posiluje důraz na dohodu rodičů a na funkční uspořádání poměrů dítěte, nikoliv na formalistické vedení několika na sebe navazujících řízení. 

Novela současně mění přístup k rozvodu jako takovému. U rozvráceného manželství se již obecně neposiluje důraz na detailní „rozkrývání minulosti“ manželů, ale spíše na to, zda je manželství skutečně a trvale rozvráceno a zda jsou splněny zákonné podmínky rozvodu. V praxi to znamená menší prostor pro procesní eskalaci sporu skrze dokazování intimních příčin rozpadu vztahu tam, kde to pro rozhodnutí není potřebné. U dohodnutých (smluvených) rozvodů se navíc rozšiřuje prostor pro procesně jednodušší postup, což má význam zejména tam, kde jsou manželé schopni racionální komunikace a chtějí spor ukončit důstojně. 

Velmi podstatná je také změna pohledu na péči o dítě po rozchodu rodičů. Nová úprava se odklání od dřívějšího akcentu na formální zařazení do kategorií typu výlučná, střídavá či společná péče jako „nálepek“, a více se soustředí na konkrétní vymezení rozsahu péče každého z rodičů podle zájmu dítěte. Tím se posouvá důraz od formálních pojmů k reálnému fungování rodinného uspořádání. Pro rodiče i jejich právní zástupce to znamená, že je ještě důležitější umět popsat praktický režim péče, komunikace, předávání dítěte a každodenního rozhodování. 

Novela výslovně posiluje princip rovnocenné péče obou rodičů. Nové znění zákona jasně pracuje s tím, že dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů a rodiče mají právo na rovnocennou péči o dítě. Současně jsou výslovně formulovány povinnosti rodičů dítě na péči druhého rodiče řádně připravit, péči druhého rodiče umožnit a spolupracovat. Tato změna má nejen deklaratorní, ale i argumentační význam v soudní praxi, protože zákon nyní přesněji popisuje, jaké chování se od rodičů očekává. 

S tím souvisí i přísnější pohled na maření péče druhého rodiče. Nová úprava výslovně stanoví, že bezdůvodné trvalé nebo opakované bránění druhému rodiči v péči o dítě je důvodem pro nové rozhodnutí o úpravě poměrů dítěte. Jinými slovy, rodič, který dlouhodobě nerespektuje nastavený režim a systematicky narušuje vztah dítěte s druhým rodičem, se nově vystavuje ještě zřetelnějšímu procesnímu riziku změny soudního rozhodnutí. To je v praxi velmi důležitý signál, protože dosud bývalo maření styku či péče častým, ale obtížně napravitelným problémem. 

Změna se dotkla i kontaktu rodiče s dítětem v době, kdy dítě fakticky pečuje druhý rodič. Zákon nově přesněji upravuje právo na nepřímý styk a právo na informace o dítěti v přiměřeném rozsahu. V praxi tak získává jasnější zákonný základ například běžná komunikace na dálku, sdílení podstatných informací o zdravotním stavu, škole či mimořádných událostech. To je významné zejména v konfliktních rodičovských vztazích, kde bývá informační blokace jedním z nástrojů tlaku. 

Významný symbolický i praktický posun přinesla novela také v oblasti výchovy dítěte. Zákon nyní výslovně pracuje s požadavkem péče bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření, a současně výslovně vyjadřuje, že tělesné trestání a ponižující zacházení se dotýká lidské důstojnosti dítěte. Nejde o „nový zákaz rodičovství“, ale o jasnější zákonnou formulaci hodnotového rámce, který se promítá do posuzování rodičovského jednání, rodičovské odpovědnosti a nejlepšího zájmu dítěte. V advokátní praxi to může hrát roli jak v opatrovnických sporech, tak při vyhodnocování důkazů o výchovném prostředí dítěte. 

Novela dále zasáhla do oblasti výživného. Zákon nově precizuje některá hlediska, z nichž soud při určování výživného vychází, včetně zohlednění rozumně předvídatelné budoucí změny potřeb oprávněného. Posiluje se také detailnější pohled na reálný výdělečný potenciál povinného rodiče, tedy nikoliv jen na formálně vykazovaný příjem, ale i na to, jaký příjem by mohl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání, kvalifikaci a situaci na trhu práce dosahovat. To může v praxi omezit účelové snižování příjmů nebo obranu založenou pouze na aktuálně nízkém výdělku bez širšího kontextu. 

Velmi diskutovanou novinkou je také možnost postoupení splatné peněžité pohledávky výživného, o níž rozhodl soud, za úplatu. Jde o změnu, která může některým oprávněným rodičům usnadnit získání prostředků dříve, než se podaří pohledávku reálně vymoci. Současně však jde o institut, který bude v praxi vyžadovat zvýšenou obezřetnost, protože vstup třetích osob do oblasti výživného přináší nové právní i etické otázky, zejména pokud jde o ekonomickou výhodnost takového postupu pro oprávněného. 

Na neplacení výživného dopadá od roku 2026 i přísnější režim úroků z prodlení u výživného pro nezletilé dítě. Pro první období prodlení se uplatní zvýšená denní sazba, teprve následně se úročení vrací k obecnému režimu. Prakticky to znamená citelně vyšší finanční dopad prodlení už v jeho počáteční fázi a výraznější motivační tlak na včasné plnění vyživovací povinnosti. Pro povinné rodiče je tato změna zásadní; odkládání plateb se nově může prodražit výrazně rychleji než dříve. 

Významné změny nastaly i v procesní rovině opatrovnických věcí. Novela zavádí zvláštní institut prozatímní úpravy poměrů dítěte, který má sloužit jako rychlejší a přehlednější nástroj dočasného uspořádání situace tam, kde je nutný zásah soudu, ale nejde o nejtvrdší formy okamžité ochrany. Zároveň úprava obsahuje mechanismy, které mají bránit opakovaným zjevně bezdůvodným návrhům a procesnímu zneužívání řízení. To je v praxi důležité zejména v konfliktních sporech, kde se dočasné návrhy někdy využívaly jako taktika nátlaku. 

Novela posiluje také vymahatelnost soudních rozhodnutí ve věcech dětí. V oblasti výkonu rozhodnutí dochází ke zefektivnění postupu soudu a ke zpřísnění sankčních nástrojů, mimo jiné i stanovením minimální hranice jednotlivých pokut při neplnění povinností. Zároveň se rozšiřují možnosti reakce na zmařenou péči či styk, včetně náhradní realizace v odpovídajícím rozsahu nebo náhrady účelně vynaložených nákladů. Praktický význam je zřejmý: soudní rozhodnutí má mít větší autoritu a jeho neplnění má mít pro porušujícího rodiče reálnější následky. 

Změny dopadají i na soudní poplatky. Nově se rozlišuje poplatek za návrh na smluvený rozvod a za ostatní rozvody, a současně se zavádí poplatková povinnost za odvolání v některých vybraných věcech péče o nezletilé dítě a v řízení o rozvod manželství. Tento aspekt má praktický význam při plánování procesní strategie, protože i nákladová stránka sporu se stává výraznější součástí rozhodování, zda a jak vést spor v odvolací fázi. 

Pro klienty a jejich zástupce z toho plyne jednoduchý, ale důležitý závěr: od roku 2026 se ještě více vyplácí připravit věc kvalitně už na začátku. Rodinné právo se neposouvá směrem k „automatickým“ řešením, ale spíše k důrazu na funkční rodičovskou dohodu, konkrétní nastavení péče, doložitelnou komunikaci a včasné plnění povinností. Kdo přichází k soudu s promyšleným návrhem, věcnou argumentací a snahou o reálně vykonatelné uspořádání poměrů dítěte, má v novém procesním rámci zpravidla výrazně lepší výchozí pozici. 

Zároveň platí, že dřívější rozhodnutí o péči nejsou samotnou účinností novely automaticky rušena ani „přepisována“. Změna právní úpravy sama o sobě neznamená, že se rodičům okamžitě mění režim péče; ke změně dochází až standardní cestou při splnění zákonných podmínek, typicky při změně poměrů. I to je v praxi důležité správně klientům vysvětlit, aby nevznikalo mylné očekávání, že legislativní změna automaticky otevře cestu k okamžité revizi všech starších rozhodnutí.

Všechny články